My top shops

Asi jste si všimli jedný zásadní a všeobecně známý věci. Holky rády nakupujou. Neplatí to vždy jenom o oblečení, ale třeba i o kosmetice, doplňcích, nebo dejme tomu o jídle. Je zkrátka vědecky dokázáno, že nakupování nám způsobuje radost. Neptejte se mě, jak je to možný, to vám neřeknu, ale je to zkrátka tak. A ani já samozřejmě nejsem výjimkou. 

(zdroj: weheartit.com)

Nejsem blázen a nebudu se proto snažit vybrat jenom jeden obchod, který mám nejradši. Protože žádný takový není. Jsem asi divná, ale z nějakýho důvodu preferuju chodit do "specializovanějších" obchodů a v každém koupit jednu, dvě věci, než jít do obchoďáku a tam to vzít všechno na jeden zátah. 

1. Zdravá výživa

Tady mám jasno, mým top obchodem je taková sámoška, kterou najdete jenom u nás v zapadákově, nikde jinde byste ji nenašli. Neznám oficiální název toho obchodu, ale když tam jdu, tak jdu prostě ke Kendíkovi. Sídlí v Dunaji. To je tak všechno, co se k tomu dá říct. Není to vyloženě obchod jenom se zdravou výživou, ale mají tam obří regál, kde si stoprocentně vyberu. Nakupuju tu všechno od žitného chleba přes sójové vločky až po lněnou vlákninu. Někdy i lněné a slunečnicové semínko, protože se tu dají sehnat doopravdy obří balení (i 500 g).

2. Drogerie

Dlouho jsem milovala D&M, vzhledem k tomu, že mám členskou kartičku, tak i často můžu mít slevové knížky. Taky mají hezký letáky a a vychází jim časopis, který mi chodí do schránky, za což jsem vděčná, protože jinak bych se u snídaně nudila. Ale pravdou je, že Rossmann je prostě levnější. A já jsem jenom chudá studentka, takže do D&M už chodím jenom cíleně za slevama, anebo pokud sháním něco, co u Rossmanna nemají. Nikdy se mi moc nelíbilo, jak to u Rossmanna vypadá trochu jako ve skladišti, ale na rozdíl od D&M oceňuju, že si tu vždycky můžu v klidu všechnu kosmetiku vyzkoušet, očuchat deodoranty a prozkoumat etikety, aniž by mi za zadkem stál sekuriťák a nešmíroval, jestli náhodou něco neukradnu.

(zdroj: inkkc.com)

3. Fashion store

Nebudu tu plácat zbytečný omáčky, vítězem na plný čáře je H&M! Už když jsem byla malá a občas jsme jely se ségrou a s mámou na nákupy do Prahy, H&M byl obchod, kde jsem si vždycky vybrala a za to jsem ho vždycky milovala. A potom, úžasná zpráva, H&M se bude otevírat i u nás. Jooo! No, nebudu se snažit přijít na to, kolik kousků z mýho šatníku je odtud, to vám spíš řeknu další důvod, proč tenhle obchod zbožňovat nade vše. Zkrátka a dobře, vybere si tu každý. Je tu oddělení s nejnovější a "nejvíce stylovou" kolekcí, oblečení pro normální nošení, společenské, XXL, teen kolekce (teen je sice normálně 13 - 19, ale já tu jejich teen beru jako 12 - 15), slevy, spodní prádlo, doplňky, kosmetika, dětské, pánské,... A hlavně pravděpodobnost, že budete mít s někým stejné oblečení, není zas tak vysoká. Pokud tedy nenakupujete v "nejvíc stylový" kolekci. Love it!

4. Sport store

Hlavně vzhledem k tomu, že jsem věčně na mizině, tak preferuju Decathlon. Mají široký sortiment, ne nadarmo se holt tomuhle krámu u nás říká "ten obchode, jak tam prodávaj jachty a koně". Samozřejmě tam ani jedno nemaj, ale ať už děláte jakýkoliv sport, myslím, že si vyberete. Oblečení je tu kvalitní a to myslím vážně, nejlepší jsou podle mě jejich super sací tílka za 179,- a všech barvách duhy. V blízké době (než utratním všechny pracně ušetřené/vydělané peníze) si plánuju koupit boty na běhání, ale rozhodla jsem se pro Niky, takže po těch se budu muset rozhlídnout někde jinde.

Tak si říkám, že 4 je tam blbý číslo, ale bohužel si nic jinýho nekupuju, takže to budete muset překousnout ;)

Inspirace na dnešní večeři?

V poslední době jsem začala k veliké nelibosti vech followerů heartovat tuny jídla. Neptejte se, proč to dělám, jsem prostě na jídlo úchyl a baví mě se na něj koukat, ačkoliv to zní fakt blbě :D Zdroj? Nečekaně weheartit :) Dobrou chuť.

Prkno a sed-lehy

Vsadím boty, že tyhle dva cviky znáte a buď je doma sami děláte, abyste si zpevnili břicho a střed těla, anebo jste o nic alespoň slyšeli a sem tam zkusili (třeba při nesmyslných testech o tělesné výchově). Právě tahle dvojice patří snad beze sporu mezi neznámější cviky na posílení, je jedno kde žijete (nějaká džungle mezi opicema se nepočítá), prostě jsou všude. Tyhle dva cviky jsou zkrátka jako mor. Rychle se rozšířily a teď páchají škody na ohromné části lidské populace, která nezná správnou techniku.

Prkno

Myslíte si, že je tenhle cvik univerzální na zpevnění celého těla a čím dýl v něm vydržíte, tím jste lepší? Tak to jste sakra vedle. O zpevnění celého těla jde, ale jen na pár sekund. V tomto cviku je základem správná stabilizace těla a hlavně technika dýchání. Vychází totiž z jógy, najdete ho i v sestavách pilates. 

(zdroj: weheartit.com)

Na obrázku máte znázorněné svalové skupiny, které se zapojují při této základní pozici prkna. Je jich poměrně hodně, což je důvodem, proč nedokážeme vydržet ve správné pozici dlouhé minuty, jak by někteří chtěli. Ne každý je totiž dostatečně trénovaný, aby se nevychýlil. Základní chybou je, že dáváme zadek buď moc vysoko, nebo nízko, když jednoduše nemůžeme, ale nechceme to vzdát. V důsledku tohoto ulevování dochází k přetěžování páteře, což v budoucnu může vést ke špatnému držení těla, křivení a dalším deformacím. Proto si nechte spíš tenhle cvik na hodiny jógy nebo pilates, kdy budete pod dohledem zkušené trenérky, nebo pokud už nutně potřebujete doma "trénovat", nezůstávejte v této pozici dýl než několik sekund, ideální je dávat si po půl minutě chvilku pauzu, aby si tělo odpočinulo a vy tak předešli výše zmíněnému.

Sed-lehy

Tak tohle je klasika. No schválně, kdo z vás je nikdy nedělal? Já vždycky mívala doma nohy zapřené o žebřinu, případně o topení. A že jsem ty chyby dělala kolik let! Tou hlavní byly kulatá záda. Nikdy jsem totiž neměla tak namakaný břicho, abych se dokázala zvednout do sedu s rovnými zády. Ani teď bych to nedokázala a to jsem se zlepšila asi o dvě stě tisíc procent. Trik je v tom, že se prostě nezvednete až nahoru. Děláte, jak to zvládnete, ale zkuste to pro tentokrát správě. Pokud to budete flákat a dělat sed-lehy jak se vám zachce, bez zpevnění zbytku těla, bude docházet k přetížení bederní, hrudní a krční páteře, třísel a kyčelních ohybačů. Stojí to za to? 

(zdroj: www.coretraining.cz)

Vtípek

Inspirace na dnešní článek mě přepadla zrovna když jsem cvičila. Divný, co? :D Už předem varuju, nebude to nic velkolepýho, ale prostě mě to dneska tak dostalo, že se o to musím podělit :D

(zdroj: weheartit.com)

Znáte taky ten moment, kdy si v klidu (v klidu = jste teprv u zahřátí a už jste tak hotový, že si připadáte, že každou chvíli umřete) cvičíte podle videa a tam máte šíleně nakorbenou Rachel, která si jede jumping jacks (skákací panáci) rychlostí cca 100/sec. A pak k ní přijde Shaun a řekne jí: "Come on Rachel, that's too slow! Faster, faster, FASTER!!" A ona fakt zrychlila!... Jo, jasně Shaune. Víš kam běž.

Což mě přivádí k lásce n°1 - Jillian. Byla podobně vtipná. Ségru, která podle ní teď začala cvičit, nejvíc pobavila "if you think you're gonna die, stay with Anita". Já osobně preferuju jinou: "Are you crying now? Eeeh, eeeh, it hurts! I don't care! GET THE LEGS WIDER!" Uznávám, takhle když to jen čtete, zas takovej vtípek to není. To pak ale máte tak, když už jste tak totálně unavený, že nemůžete nic než se smát. (Zkoušela jsem vám tu hlášku najít na youtubu, ale prej to máte brát jako motivaci, abyste se prokousali až do weeku 4 :P) 

Teorie úspěchu, ambicí a mrtvého bodu

Nedávno mě napadla jedna zajímavá věc. Dáváme si cíle. Ať už sportovní nebo třeba kariérní či osobní. Když jsou realistické a my se dostatečně snažíme, tak jich časem dosáhneme a náš mozek začne vnímat úspěch. Užíváme si ho nějakou dobu, dokud nám nedojde, že proč bychom se měli spokojit jen s tímhle, když můžeme mít víc? Vždyť k čemu mi je, že vydělávám dvě stě tisíc ročně, já chci vydělávat milion. Proč bych běhala půl maratony, když můžu běžet celý? 

(zdroj: weheartit.com)

V dnešní době nenažranosti chce každý víc. Víc peněz, víc lásky, krásy, úspěchu, štěstí. V podstatě to ani není naše vina, náš mozek je tak nastavený. Jakmile si na něco zvykneme, už to přestává být luxusem a my zkrátka chceme víc. Konzum. Problém ovšem nastává, když se už nemůžeme posunout dál. Vezměme si třeba příklad ze sportu. 

Roky a roky někdo trénuje, aby se dostal na vrchol. V lepším případě se tam doopravdy dostane a je ve svém oboru nejlepší. Stále se zlepšuje, dokud se nedostane do mrtvého bodu. Do bodu, kdy se už nemůže zlepšit. Protože všichni stárneme a není reálné, abychom byli nejlepší na věky věků. To byla možnost a. Anebo je tu možnost b, zastaví se někde, dejme tomu uprostřed, pomyslného žebříčku úspěchu a už nepopoleze. Je to třeba dané geneticky, tělo na to nestačí po fyzické stránce nebo po psychické. Bum. Mrtvý bod.

Jak se ale vypořádat s mrtvým bodem? Najednou tam jste a co? Skoro by se to až dalo přirovnat ke krizi středního věku. Vydáváte ze sebe to nejlepší a přesto je to málo. Přichází pocit obrovské frustrace a zklamání. Musíte se s tím asi zkrátka smířit a místo na výslunní přenechat někomu jinému. Spousta sportovců se nakonec věnuje trénování mladých a nadějných. Někteří radikálně změní kariéru, protože by nevydrželi, že oni sami už nejsou ti nejlepší. 

Říká se, že dokud je dokážeme správě využít, jsou ambice užitečná věc. Nutí nás k lepším výsledkům, doslova nás dokopou být tím nejlešpím já, kterým můžeme. Ale občas prostě asi musíme přestat být sobečtí a myslet si, že já jsem ten nejlepší. Že já jsem ten "vyvolený". Ne každý holt může být Harry Potter. A vzato kolem a kolem, i jeho to časem přešlo.

(zdroj: weheartit.com)

Nutrend - Endurosnack

Celá tahle sranda začala vtípkem mojí sestřenice, když mi řekla, že bych mohla začít chodit na atletiku. A vzhledem k tomu, že mám kamarádku, co se tomuhle sportu věnuje, chtěla jsem ji pobavit a tohle jsem jí řekla. Nečekala bych, že to bude brát tak vážně, proto jsem taky byla dost překvapená, když jsem otevřela od ní dárek k vánocům a našla jsem tam právě Endurosnack. 

Nejdřív ze mě měla srandu, protože když viděla můj výraz, chápu, že to jinak prostě nešlo. Samozřejmě, že jsem vůbec netušila, o co šlo. Až po trochu bližším prozkoumání nápisů "long-lasting energy gel" a "continuous energy supply" mi došlo, že pasta na zuby to asi nebude. Jsem to ale bystrá, co? :D A protože jsem taky zvědavá jak moje babička, hned jsem to rozdělala, musela jsem to přece ochutnat, ne? Můj výraz překvapení téměř okamžitě vystřídalo naprosté znechucení. Vždyť co byste taky očekávali od jakési chemií napěchované sračky s příchutí zeleného jablka? 

Tak co říkáte na to složení? Samý sladidla a umělý zdroje energie. Já bych si musela vzít slovník, kdybych tomu složení chtěla rozumět. A jaká je základní poučka pro výběr zdravých potravin? Nikdy nejezte to, u čeho potřebuje slovník při čtení složení. Samozřejmě, mě nešlo o nic jiného, než o pouhý experiment, rozhodně nehodlám zařadit tuhle věc do svýho běžnýho života. Je v tom tolik chemikálií, který v sobě nechci. A o to víc mě zaráží, když mi ona kámoška řekla, že to musí jíst před každými závody, prostě aby měla lepší výkony...

A co z mého experimentu vyplývá? No stručně řečeno, není to žádná shitka, energie vám to dá kotel a to jsem to měla na dvakrát. Takže reklamy nelžou, je to dobrý zdroj energie, dokonce jsem i doopravdy cítila, že se uvolňuje postupně, protože jsem nebyla na konci cvičení nijak dvakrát unavená, což normálně bývám, a navíc mě téměř nebolely svaly i při dost namáhavých cvicích. 

Oficiálně je endurosnack vhodný hlavně pro vytrvalostní fyzické zátěže, a protože obsahuje isomaltuózu (Palatinose), která má nízký glykemický index, uvolňuje se do těla pomalu. Pomáhá zlepšit výkonnost a doplnit energii. Také obsahuje speciální látky (L-Carnosine a L-Alanine), které pomáhají bojovat proti překyselení zatěžovaných svalů. 

(zdroj: http://www.nutrend.cz/cz/produkty-nutrend/enduro-drive/art_18718/endurosnack.aspx)

A ještě jedno upozornění! Pokud cvičíte, protože chcete zhubnout a nejde vám o nějaký supervýkon, na podobné věci se vykašlete, nemá to cenu, protože když se podíváte na tabulku nutričních hodnot, nejspíš se vyděsíte. Obsah sacharidů 29,3g, z toho cukrů 28,5g. Když si tohle dáte před každým druhým cvičením, asi těžko zhubnete. Nemluvě o tom, že je to fakt nechutný.

Power 90 – výzva nebo cvičení pro důchodce?

(Omlluvaám se za divnou úpravu, nechápu, co se stalo, ale nejde mi text zformátovat do bloku, tak mějte prosím pochopení. Děkuju)

Abyste pořád nemuseli číst moje kecy, připravila jsem pro vás menší změnu a tou je jakási spolupráce s Coco, která pro mě (a pro vás) napsala článek o P90. P90 je jakási "předehra" k P90X, určitě jste si všimli chybějícího X v názvu, což značí, že tenhle program není tak extrémní a náročný. Coco je beauty bloggerka, přestože je její blog prozatím pozastaven, vzhledem k tomu, že jí odešel notebook, ale brzy se můžete těšit na další články na jejím blogu www.be-skinny-beauty.blogspot.com.

(zdroj: www.amazon.com)

Abyste si ještě předtím, než se dovíte názor Coco, udělali nějakou představu o tomhle programu, připíšu vám sem pár slov. Už když se podíváte do rozpisu, určitě si všimnete, že je cvičení rozvrženo na sudé a liché dny. Jednou máte posilování a podruhé cardio a posilování na břicho. Tohle vystřídáte třikrát a pak máte jeden den (tedy 7.) volno. Po 1 měsíci se vždy zvedne náročnost jednotlivého cvičení. Kouknete do rozpisu a myslím, že to pochopíte docela rychle.

Co se Power 90 týče, má oproti P90X velkou výhodu v tom, že je méně časově náročný, což se se hodí pro pracující lidi, nebo třeba i pro začátečníky, kteří nejsou zvyklí se příliš hýbat. Jen mi přijde škoda, že na internetu snadněji najdete informace o P90X. Skoro, jako by si všichni mysleli, že tahle extrémní verze je pro ně správná, že z toho budou mít dřív výsledky nebo nevím. Ale zase je fakt, že s tou extrémností bych to tady tak neviděla, když se podíváte na moje srovnání s Insanity...

Název článku se vám možná může zdát trošku drsný, ale v průběhu to pochopíte. Když mi kamarádka poprvé řekla o Power 90 sériích, myslela jsem si: „Pane bože, jak o tom může vůbec uvažovat?“. Myslela jsem si totiž, že je to cvičení především pro chlapy, kteří jsou obecně silnější než ženy a třeba takové kliky jim (na rozdíl ode mě) nedělají sebemenší problém. Po 30 Days Shredu, který jsem dokončila jsem však nevěděla, co dál. Jillian jsem už měla plné zuby, zkusila jsem 6 Weeks Six-pack, ale skončila jsem po prvním dnu, nepotřebovala jsem aby na mě někdo křičel. A tak jsem se dostala k Power 90. 

Nejdřív jsem se dost obávala, ale po prvním cvičení mi došlo, že to tak těžké nebude a brzo jsem viděla výsledky. Jenže, po asi pěti dnech jsem musela cvičení kvůli výletu do Německa přerušit a to samé se mi stalo ještě jednou, poté co jsem začala znovu. 

Přesto jsem cítila, že pro své tělo dělám něco dobrého. Tony byl na mě hodný, říkal ať si dám pauzu když už nemůžu, měl mezi cvičením pauzi na pití a otření potu... Který se nekonal. Navíc jsem přítelovi musela ukrást činky, které jsou ke cvičení potřeba a já se bála, že mu je budu muset vrátit a cvičení půjde do háje.

S jeho lekcemi jsem se navíc sotva zapotila a začínala jsem si myslet, že jsem snad nějaká divná. Ale chyba nebyla ve mně. Cvičení Power 90 mě i potřetí přestalo bavit a já si řekla, že to nemá cenu a začala se rvát cukrovím. 

(zdroj: http://img.photobucket.com/albums/v301/Vixia/fdgdfhsdh.png)

Vejce - ano nebo ne?

(zdroj: www.viviente.cz)

Vejce jsou tak nějak co si pamatuju poměrně diskutované, lehce odsouzené téma. Za posledních pár let, co jsem tak nějak začala vnímat jídlo kolem sebe, jsem si všimla, že názory vědců na vejce se poměrně různí. Vždycky to přišlo ve vlnách. Vejse jsou špatný, nejezte je, je v nich moc tuku. Vejce jsou superzdravý, dejte si jedno každý den. Ne, nejezte je, zvyšují cholesterol. Není to pravda, jíst je můžete. Tak jak to teda je? V tom aby se člověk vyznal... Tak jsem si (a taky pro vás) udělala menší průzkum, jak to teda je.

Pravdou je, že vejce skutečně zvyšují cholesterol a žloutky jsou tučné. Ale na druhou stranu, s tím cholesterolem to není zas tak kritické, jen lidi, co ví, že s ním mají problémy by měli být trochu opatrnější a necpat se jako prasata. Což by každopádně neměl nikdo. Co se toho tuku ve žloutkách týče, ten nikdo nepopře. Ale pokud máte alespoň jakž takž zdravý životní styl, dostatečný pohyb a hlavně se necpete každý den čokoládou, fast foodem a smaženým jídlem nacucaným tukem, pár vajec týdně vám neuškodí. Ve skutečnosti se vědci, lékaři, dietologové a celá skupina podobně chytrých lidí shoduje na tom, že pokud jíte vejce 3-4x týdně, neuškodí vám., právě naopak.

Protože jak se říká, všechno zlé je i k něčemu dobré, vejce mají těch dobrých látek v sobě naprostou hromadu. Jsou tak nadupadné vitamíny, že jsou i někdy označována za superpotraviny. Abychom jeli popořadě, najdete tu vitamíny, minerály, stopové prvky: A, B1, B2, B3, B6, B12, D, draslík, E fosfor, hořčík, cholin, selen, vápník, železo. A o bílkovinách ani nemluvím. Asi vám tahle přehlídka písmenek prd říká, takže zkrátka a dobře, vejce jsou dobrá na: mozek, cévy, játra, kosti, slouží jako prevence rakoviny a srdečních chorob, pomáhá s poruchami imunity a duševními chorobami. 

Možná vás ještě napadá, jak je to s křepelčími vejci. Křepelčí vejce se totiž často uvádějí jako "dietnější" varianta obyčejných vajec. Nenechte se ale zmást, je to jen proto, že jsou výrazně menší. V přepočtu na 100 g jsou nutriční hodnoty téměř stejné.

Často se také mluví o salmonelóze v souvislosti s nesprávně připraveným kuřetem či slepicí nebo vejci. U kupovaných vajec je riziko salmonelózy menší, vzhledem k tomu, že potrava slepic je přísněji kontrolována než když je chováte doma. Ale i tak je doporučováno nejíst vejce syrová, vždy je alespoň několik minut povařit. A víte co? Berte to jako bonus. Nedostanete salmonelózu a navíc, nebudete muset jíst syrový vejce, protože to je vážně humus, nic proti.

Tak co si o tom myslíte? Já teda určitě dávám vejcím zelenou.

(zdroj: www.norecipes.com)

Mé fitness poprvé

Netroufám si říct, že si budu včerejší den pamatovat na věky věků, ale určitě ještě chvíli jo. Byla jsem totiž poprvé ve fitku. Dobře, ne doslova poprvé, rok jsem chodila na zumbu a pak rok na poweryogu, ale v pravém slova smyslu "posilovna" jsem byla poprvé. 

Nejvtipnější byl ten moment, když jsme s kamarádkou přišly do Ladies Room, která byla přecpaná různými stroji od běhacího pásu, přes rotoped, posilovače stehen až po veslařský trenažer a Power Plate. Tak jsem si teda vylezla na pás, abych se ze začátku trochu rozehřála, a v tu chvíli mě napadlo jediné. Haha, jak se tohle proboha zapíná? Naštěstí se nakonec ukázalo, že to není zas tak složité a všechny stroje se zapínají stejně (tlačítkem Start). 

Během těch dvou hodin, co jsme tam s kamarádkou strávily jsem vyzkoušela téměř všechny stroje, naštěstí jsme měly kliku a obě ženy, co tam byly, když jsme přišly, asi po půl hodině odešly. Takže jsme si aspoň nepřipadaly trapně. 

Docela mě překvapilo, že vstupné nebylo tak drahé, jak bych čekala, jen 60 Kč a to ještě ke všemu na neomezeně dlouhou dobu. Bohužel jsem jela já za kámoškou, takže jsem ještě platila jízdenky, takže mě to ve finále vyšlo ještě dráž, než kdybych šla do fitka tady u nás za 90 Kč. 

A shrnutí? Super zážitek, byla tam sranda, ale to bylo asi i dobrým výběrem společnosti, kdybych šla sama, tak mě to asi zrovna dvakrát nebaví. Každopádně do fitka nijak pravidelně chodit neplánuju, jednak je totiž cvičení doma pohodlnější a druhak, a to hlavně, o dost levnější.

↓ Hm, tak přesně takhle jsem u toho nevypadala :D 

(zdroj: weheartit.com)

Bída novoročních předsevzetí

Víte, co je nejhoršího na novoročních předsevzetích? Ne to, že je musíte dodržet, ale musíte je hlavně vymyslet! Včera jsem asi po půl litru vína měla obrovský dilema, co budou mý letošní novoroční předsevzetí. Se ségrou jsme si vzaly papír a tužku a rozhodly se, že jich dáme 12, jako na každý měsíc jedno. Ona jich má nakonec devět, já pět. A to jsem ještě dřela nouzi, abych aspoň něco vypotila. 

(zdroj: weheartit.com)

1. Nebudu lemra 

Nechybělo málo a už bych to porušila hned dneska. Na to, že je teprve 1.1. nic moc. Ale hecla jsem se a lemra nejsem. Poctivě jsem si dneska dala Insanity (Pure Cardio & Cardio Abs) a ještě jsem byla venku se psem. A to už je co říct, no ne? 

2. Najdu si letos konečně nějakou brigádu

Hned zítra mám kvůli jedné volat, tak se doopravdy modlím, aby to vyšlo, protože jsem přece jenom chudá studentka a z toho, že jeden dělá instruktora na letním táboře, se moc zbohatnout nedá, to mi věřte.

3. Udělám řidičák

Původně jsem tohle předsevzetí chtěla mít taž na rok 2014, vzhledem k tomu, že mám narozky v říjnu, tak jsem ho chtěla dělat na jaře. Ale co můžeš udělat letos, neodkládej na příští rok, no ne? :) Jo a taky bych pak měla jenom 4 body na seznamu a to by bylo vážně ubohý.

4. Vydržím s nějakým klukem aspoň 3 měsíce

Ehm, tohle asi není nutné moc komentovat, snad bych jen zmínila, že jsem hrozná a celkem obstojně mě charakterizuje věta: "S klukem chodím maximálně tři týdny, za tu dobu totiž stihnu na randech vystřídat všechno oblečení a pak mě to už nebaví." Smutný, co?

5. Půjdu na We Run Prague 2013

Tohle je pro mě obrovská výzva a snad nebudu takovej srab, abych to vzdala. Teď přes zimu se pilně připravuju s Insanity, což by mi mělo pomoct získat nějakou fyzičku a až skončím (přesně 17.2.) a koupím si boty na běhání, začínám trénovat. Takhle to zní strašně hezky, takže jsem zvědavá, jak to dopadne. Běhání si právě moc nedávám a tímhle bych to chtěla změnit. 

(zdroj: www.werunprague.cz)

Edit 4.1.2013:

6. Přestanu každý den snídat sladké

Ne, že by tohle vyplývalo z toho, že bych z ničeho nic přestala mít ráda sladký, to jako vážně ne, nebojte, nejsem nemocná. Ale zas si říkám, že by bylo fajn po tak dlouhý době vyzkoušet něco novýho, no ne? Začnu se slanou snídaní zatím tak 2x týdně a uvidím, co to se mnou udělá. Přece jen, třeba v chlebu je spousta sacharidů, které, vzhledem k tomu, že jím tmavý žitný chléb, by mi měly odat energii postupně, takže tím spíš bych to měla ve škole vydržet.